Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie školy

              Již na počátku 30. let 20. století bylo zřejmé, že jedna školní budova pro Uhříněves nestačí. Do uhříněveské školy docházely i děti z přilehlých obcí-  z Hájku a z Pitkovic. Chodily pěšky, autobusy tehdy nejezdily.Některé třídy byly umístěny mimo budovu školy, děti se učily v Legionářském domě a bylo zavedeno "střídavé vyučování".

              Zastupitelé města v čele se starostou Františkem Divišem se rozhodli pro stavbu nové budovy. Své rozhodnutí nejen prosadili, ale podařilo se jim zajistit i finance. A to nebylo v letech krize určitě snadné.

Pro novou školu byl vybrán pozemek na klidném zdravém místě v blízkosti obory, dnes chráněné krajinné oblasti lužního lesa. Prostředí kolem školy se nezměnilo - klid a čisté ovzduší oceňujeme i dnes.
Na stavbě budovy, jejíž náklady byly vyčísleny na 1 184 089 Kč, se podíleli řemeslníci z okolí, kteří tak našli práci. Na stavbu dohlížel místní stavitel František Jiřina. Do základů zdiva byla vložena kovová schránka s dokumenty a dobovými materiály. Bohužel nevíme kam.
V den otevření školy 1.4.1934 byl uspořádán průvod městem a veliká oslava za účasti představitelů města, zdejších spolků a sdružení. V nové budově byla umístěna Obecná škola (1.-5. postupný ročník). Měšťanská škola zůstala ve škole u kostela.
Nová obecná škola patřila k nejmodernějším budovám. Jen jedno jí chybělo - tělocvična. I když řídící učitel Jan Hanuš Sedláček žádal o přístavbu tělocvičny, nestalo se tak. Žádali všichni další ředitelé školy, ale trvalo téměř 70 let, než se škola tělocvičny dočkala. A tak se za příznivého počasí cvičilo venku,nebo jen ve třídách prostná cvičení. Později , a to až do roku 2001, byly využívány tělocvičny v sokolovně a v DTJ.
 Žáků bylo ve třídách požehnaně. Jen v roce 1934 bylo v jedné třídě 40 až 50 žáků a ve 4. třídě, jak uvádějí dokumenty, dokonce 60 žáků. Jak učitelé zvládli tolik dětí ve třídě? Pamětníci dosvědčí, že paní učitelce Ludmile Šimrové, Olze Palivcové či Marii Konopáskové se to plně dařilo. Měli k nim respekt děti i jejich rodiče.
Ve školní kronice se dočteme, že se musela často provádět desinfekce, neboť docházelo k šíření nakažlivých onemocnění - spály a záškrtu. V roce 1934 dokonce kronika zaznamenala úmrtí 3 dívek.
Ve škole byly často pořádány různé sbírky - např. v roce 1938 se sbíraly peníze a šatstvo ve prospěch uprchlíků z pohraničí. Pod patronací ČSČK se sbíraly žaludy a kaštany pro pražskou ZOO. Mnozí učitelé pomáhali obci v osvětové činnosti. Pan učitel Příborský řídil pěvecký sbor, pan řídící Sedláček organizoval různé výstavy. Velkou událostí byla výstava obrazů mistra Jindřicha Bubeníčka, na kterou přijel i tehdejší ministr školství Kramář.
Škola měla v řadách občanů své příznivce, a tak se mezi dary pro školu objevily nejen různé knihy či obrazy, ale také rybízové keře či semena k osázení zahrady.Významný dar poskytl místní továrník Jan Ilk. Daroval škole sochu prezidenta T.G.Masaryka v životní velikosti.Socha byla umístěna ve vestibulu školy. Za války byla socha tajně zakopána na Ilkově zahradě, v květnu 1945 vrácena do školy. Po únoru 1948 byla opět odstraněna. Později putovala do USA, do Kalifornie.Dnes se nachází u potomků pana Ilka,kteří ji chtějí umístit ve svém domově v Nové Karolíně.
Slibný rozvoj školy byl přerušen 2.světovou válkou. Období Protektorátu bylo pro žáky a jejich učitele velmi obtížné. Ani ve školní kronice se o této době příliš nepíše. Pamětníci si vzpomenou, že české děti musely budovu obecné školy uvolnit německé organizaci Hitler jungen, kde byly děti školního věku v duchu fašismu tvrdě připravovány pro vojenské využití. K akcím jejich ideologie patřilo i ničení židovského hřbitova.Školní vyučování bylo omezeno a vyučovalo se v nevyhovujících prostorách - na poště, na faře,v hasičském domě či ve školním závodě.Ke konci války byla výuka často přerušována nálety.
Bezprostředně po skončení války se v Obecné škole u obory opět začalo vyučovat. Měšťanská škola byla tradičně v budově u kostela.V Obecné škole byla jedna třída uvolněna pro školu mateřskou.
V roce 1951 byla z restaurace Na lišce vybudována školní jídelna. O rok později byla otevřena první školní družina.
Roku 1953 nastala změna v organizaci škol. Byla zrušena škola obecná a střední (dříve měšťanská) a zřídily se školy osmileté.V Uhříněvsi byly dvě.Později se přeměnily na devítileté základní školy.
Zaměření výchovy a vzdělání bylo poplatné své době,budování socialismu. Posílila se výuka pracovní výchovy, dílny a práce na pozemcích. Žáci chodili na různé brigády a na exkurze do továren.Patronem školy se stal podnik Ocelana. Škola byla často žádána o účinkování na různých oslavách a schůzích. Přes různá omezování udrželi učitelé výuku na vysoké úrovni. Počet žáků ve třídách se snížil, "jen" na 40 žáků ve třídě.
Rok 1975 přinesl změnu v územním uspořádání.Město Uhříněves přešlo z okresu Říčany pod Prahu 10. Řízení škol bylo prý pružnější a ekonomické,píše se v kronice. Bohužel některé důležité věci se nepodařilo prosadit.Nebyly peníze na výstavbu školní tělocvičny a nebyly byty pro učitele.A tak dochází k tomu, že někteří schopní a nadějní učitelé odchází, třebaže by v Uhříněvsi rádi žili a pracovali.
Při listování školní kronikou ze 70. a 80. let získá čtenář dojem, že jednotlivé školní roky si jsou podobné jako vejce vejci. Zahájení, konference, vystoupení, brigády, školy v přírodě, výlety, úspěchy v soutěžích, inspekce, vysvědčení. Ale v každém školním roce se přece jen odehrálo něco nového, zajímavého. Tak třeba v roce 1977 se zúčastnilo 55 žáků se svými učiteli pochodu Praha -Prčice,v roce 1978 žáci poprvé slyšeli hlášení školního rozhlasu, roku 1983 vyšlo v časopise Sedmička pionýrů celostránkové povídání o tom, jak žáci uklízeli oboru, v následujícím školním roce vyjelo 240 žáků školy speciálně vybaveným vlakem do Slovenského ráje.
 Jako červená niť se prolíná zápisy ze všech školních let nesplněné přání - vybudování tělocvičny.
 Přichází rok 1989. Mění se společnost, mění se i škola. O pět let později slaví škola 60. výročí svého založení. Zaznamenala řadu úspěchů, vychovala řadu vynikajících lidí, ale ……. ale tělocvičnu stále neměla.
Září 2001.Tak na tento okamžik čekala škola od svého založení. Školní rok je zahájen slavnostním otevřením nové, krásné, moderní a veliké školní tělocvičny. Konečně se to podařilo. Klíč od této chlouby Uhříněvsi předal žákům školy pan starosta Milan Coller - bývalý žák této školy.
V posledních letech se škola zapsala do podvědomí obyvatel Uhříněvsi konáním Vánočních a Velikonočních výstav, připomínajících staročeské tradice. Také různá vystoupení žáků, např. ke Dni matek, si získávají stále více návštěvníků. Žáci si zaslouží pochvalu i za každoroční jarní úklid obory. Školní sportovní klub začíná dobývat první velká vítězství.
V dubnu 2004 oslavila škola 70. výročí svého založení. Uspořádala velikou oslavu, pozvala své bývalé učitele a žáky, rodiče, představitele Uhříněvsi a přijít mohl vlastně každý, kdo chtěl. Nevíme, co se hostům líbilo nejvíce. Byla to slavnostní akademie, která vyvrcholila sportovním vystoupením, nebo výstava, která byla v celé budově školy. Nebo snad samotná budova? Ta byly celá v novém : tělocvična, šatny, nová okna a barevná fasáda. A venkovní areál se také změnil k nepoznání: víceúčelové hřiště s umělým povrchem, fotbalové hřiště s atletickou dráhou, altán,který vyhrály děti v soutěži pořádané UNICEFEM.
Podařila se nejen oslava, ale postupně přichází další úspěchy. Škole přibývají žáci, ve všech třídách jsou nové moderní tabule, které nahradily ty původní z roku 1934, byly vyměněny všechny dveře, opraveno venkovní schodiště, park před hlavní budovou.
Postupně škole přibývali žáci a bylo jasné, že se bude muset přistavovat. Po prvním představení plánů a náčrtů od architekta uplynulo několik měsíců a stavba začala postupně růst.
1.9.2011 slavnostně otevřel pan starosta Coller s paní ředitelkou Vodičkovou přístavbu, která se pyšní 6 kmenovými učebnami, odbornou učebnou chemie a PC učebnou. Součástí přístavby jsou rovněž kabinety a šatny.
 Na první pohled je vidět, že zřizovatel školy, MČ Praha 22, se o svoji školu stará velmi dobře. 
Tak i učitel národů, Jan Ámos Komenský, jehož socha od akademického sochaře Štursy stávala v parku před hlavní budovou, by mohl být se školou U Obory určitě spokojen.